Seznamte se s našimi chráněnými oblastmi. Přečtěte si, čím jsou jedinečné a proč právě tady přírodu chráníme. Vydejte se ji objevovat, dívejte se kolem sebe, přivoňte ke květům na louce a nebojte se dotknout kůry stromů.
Buďte prosím opatrní a ohleduplní.
K poznání vám otevřou dveře naše návštěvnická střediska – Domy přírody.
Navštivte naše moderní návštěvnická a informační střediska ve zvláště chráněných územích.
Nabízíme:
- Interaktivní expozice
- Exkurze, přednášky a semináře
- Programy pro zájmové skupiny
Krajina nekonečných horských hřebenů, hlubokých údolí, rozlehlých lesů, orchidejových pestrých luk a pastvin se stády ovcí. Kraj dřevěných kostelů, malebných chalup a osobitého folklóru. Území, kde u nás žijí tři velké šelmy – vlk, rys a medvěd. Domov vzácného tetřeva hlušce. To vše jsou Beskydy. Podobnou horskou krajinu u nás nikde jinde nenajdete. Beskydy totiž nezapřou, že patří do Karpat.
Málokterá krajina odráží soužití člověka s přírodou tak výmluvně. Jedinečnost a krásu Bílých Karpat totiž pomáhali od pradávna utvářet lidé. Zdejší květnaté louky se solitérními duby patří k nejpestřejším v Evropě, roste tu na třicet druhů orchidejí a domov tu má bezpočet druhů hmyzu. Na louky navazují dubohabrové háje s liliemi zlatohlavými a za nimi horské bučiny. Okolí vísek zdobí malá políčka a sady se starými odrůdami jabloní, hrušní či slivoní.
Dvojvrší Velkého a Malého Blaníku s cennými bukovými lesy dominuje harmonicky vyvážené krajině, kde se střídají pole, louky, lesy s malebnými vesničkami a kostely, lidovými stavbami i kapličkami a křížky. Blaník ale není jen bájná hora opředená mýty. Kolem říčky Blanice se v naší nejmenší chráněné krajinné oblasti zachovaly nivní a podmáčené louky, rybníky i rašeliniště.
Blanský les − malebná podhorská krajina s bohatstvím cenných smíšených lesů a rozkvetlých luk, které dominuje masiv hory Kletě. Území se skalními sruby, vápencovými a hadcovými výchozy a s úchvatným kaňonem řeky Vltavy, které je domovem nebývalého množství vzácných druhů rostlin i živočichů. Krajina bohatá na historii a lidové stavby. Krajina, jejíž bohatství je ukryté v nenápadnosti.
Brdy - ostrov divočiny uprostřed Čech. Kraj, který člověk po staletí využívá, mění, ale neobývá. Brdy se pyšní největším souvislým lesem v českém vnitrozemí, ale i bezlesím a rozsáhlými vřesovišti na místě zaniklých obcí a později vojensky využívaných ploch. A nejen to. Najdete tu také chladná údolí i teplé stráně, suché skalní výchozy a kamenná moře nebo rašeliniště a prameniště sytící zdejší potoky.
Severní hranici České republiky lemuje pásmo sudetských pohoří. Broumovsko do něj vnáší změnu. Je krajem kontrastů, někde je úrodný, jinde divoký a nepřístupný. Rozsáhlá pískovcová skalní území vymodelovaná ze dna druhohorního moře jsou výjimečná reliéfem i klimatem, vhodným pro život unikátní květeny a zvířeny. Krajina utvářená vodními toky, osídlená lánovými obcemi s pozoruhodnými církevními i lidovými stavbami odráží bohatou historii zdejšího kraje.
Strmé a vysoké kuželovité kopce, ostré skály, hluboké rokle, kaňon řeky Labe, neprostupné listnaté lesy, svěží pastviny i suché a horké stepi. To vše je České středohoří. Mimořádně pestrá krajina neopakovatelných a dech beroucích scenérií, která nezapře svůj sopečný původ ani mnohasetleté propojení s člověkem. I proto bývá někdy označována jako zahrada Čech.
Český kras – pozoruhodná krajina, kde se střídají vápencové skály, rozvolněné světlé listnaté lesy a lesostepi spolu s rozkvetlými skalami a kaňonovitým údolím řeky Berounky. Největší krasové území v Čechách, které má počátky v prvohorním moři před 400 miliony lety. Bohatství Českého krasu můžete objevovat jak na povrchu, tak pod zemí, v jeho unikátních jeskyních.
Český les – jedinečné pohraniční hory západních Čech pokryté bohatými a v dřívějších dobách neprostupnými hvozdy. Krajina s desítkami zaniklých obcí, která má svou tajemnou atmosféru i pohnutou historii. Lesnatou krajinu doplňuje pestrá mozaika pastvin, luk, zarůstajících lad a rašelinišť. Mnohá místa, kde se dříve hospodařilo, si dnes příroda bere zpět. I proto má Český les osobitý ráz.
Český ráj je krajinou kontrastů. Unikátní pískovcová skalní města a náhorní plošiny střídají strmé propady do hlubokých údolí. Zdejším dalekým výhledům vévodí třetihorní sopky, obklopené harmonickou, mírně zvlněnou mozaikou lesů, květnatých luk, mokřadů, rybníků a tůní. Ráz krajiny, osídlené už od pohanských dob, dotváří původní vesnická architektura či romantické hrady a zámky.
Divoký, nespoutaný i melancholický. Takový je Hrubý Jeseník, naše druhé nejvyšší pohoří. Na vrcholcích hor vládnou horské hole s jesenickou tundrou a ledovcové kary s unikátním množstvím bylin. Na strmých svazích pramení horské bystřiny, které stékají do hlubokých údolí. Ta jsou protkána pestrými podhorskými loukami a vesnicemi se starými jesenickými chalupami.
Jizerské hory – jedinečná tajemná vrchoviště, prastaré lesy a lidské příběhy. A také kontrasty. Na jedné straně rozsáhlé plochy mladých smrkových lesů, na straně druhé mimořádně přírodně cenné smíšené a především bukové lesy na severních svazích hor, které patří ke světovému přírodnímu dědictví. Jizerské hory se mohou pyšnit také dochovanými zbytky původních horských smrčin, unikátními rašeliništi i malebnou podhorskou krajinou luk, pastvin a hájů s tradiční venkovskou rozptýlenou zástavbou.
Krajina pískovcových skal, protkaná mokřady a drobnými vodními toky, na nichž se jak na šňůrce navlečené korálky třpytí hladiny rybníků. Hrady a zříceniny na vrcholech kopců či v lesích, roubenky v malebných zákoutích. Místo, kde se poprvé po sto letech nedávno začali prokazatelně rozmnožovat vlci. Mezi její nejznámější obdivovatele patřil Karel Hynek Mácha, jehož jméno se zrcadlí i v názvu chráněné krajinné oblasti Kokořínsko – Máchův kraj.
Krajina bohatých listnatých lesů uprostřed Čech. Řeku Berounku a její přítoky v hlubokém údolí lemují skalnaté svahy se suťovými lesy a vzácné stromy tisu červeného. Bezlesé vrcholky kopců zvané pleše hostí teplomilnou stepní květenu i zvířenu. Vyskytuje se zde výjimečné množství druhů dřevin, bylin a živočichů a bohatství v podobě miliony let starých zkamenělin se ukrývá i v zemi. Kraj, který přirostl k srdci spisovateli Otu Pavlovi.
Přirozeně meandrující řeka Morava se mezi Mohelnicí a Olomoucí větví do mnoha ramen a vytváří vnitrozemskou deltu se štěrkovými náplavami, tůněmi a slepými rameny. Voda se tu pravidelně rozlévá do okolních rozsáhlých lužních lesů a přináší do nich život. Domov tu má mnoho vzácných druhů, které ke svému životu potřebují právě takové podmínky. Lužní lesy jsou u nás vzácností, Litovelské Pomoraví proto působí až exoticky. Pestrá směsice jilmů, habrů, lip, topolů a vrb je mnohdy obtížně prostupná a poskytuje v každém ročním období úplně jiný zážitek.
Kdysi byly Lužické hory územím neprostupných pohraničních hvozdů, dlouhá staletí je ale pomáhal utvářet i člověk. Je to krajina typická čedičovými a znělcovými kupami, které se střídají s bizarními tvary pískovcových skal. Souvislé lesy přecházejí v pestré podhorské louky s bohatstvím remízků, mezí a solitérních stromů, na mnoha místech se zachovala malebná lužická architektura.
Moravský kras je krajinou dvou světů. Své bohatství ukrývá nad zemí i pod ní. Na povrchu najdete slunné stráně s kvetoucími teplomilnými rostlinami, klidné lesy na svazích údolí a krasových plošinách nebo hluboce zaříznutá údolí a krasové kaňony s chladnomilnými podhorskými druhy. V temnotě podzemí voda po miliony let rozpouští vápence a vytváří labyrinty jeskyní a propastí. Zdejší jeskyně byly úkrytem dávných zvířat i domovem našich předků – svědectví jejich životů ukrývají dodnes.
Krajina Orlických hor si vás určitě podmaní, má své kouzlo i romantickou atmosféru. Táhlý hřeben hor bez velkých vrcholů, kvetoucí louky a pastviny se vzácným chřástalem polním a kvetoucími hořečky, lesy a rašeliniště, ale i malebná údolí s chalupami. Na první pohled obyčejná místa skrývají překvapující přírodní bohatství s výskytem zajímavých druhů rostlin, lišejníků a bezobratlých živočichů.
V Česku není mnoho míst, která by se mohla pochlubit tak krásnou a rozmanitou přírodou jako Pálava. Leží uprostřed prastaré kulturní krajiny jižní Moravy, která patří k nejdéle osídleným místům u nás. Vedle lidmi utvářené krajiny tu zůstaly zachované cenné části přírody, které jsou domovem mnoha vzácných rostlin a živočichů.
Vítejte v Poodří. V krajině rybníků, širých luk a lužních lesů, kterou se nespoutaný tok Odry vine v nesčetných meandrech jako had. V krajině, kde se řeka volně rozlévá do okolí, zaplavuje louky i lesy, a spoluutváří tak unikátní mokřadní území – Oderskou nivu. Dnešní Poodří je společným dílem člověka a přírody. Člověk se zde naučil hospodařit a naučil se i respektu k vodnímu živlu. Vznikla tak harmonicky utvářená krajina, kde přirozené vodní toky doplňuje řada náhonů a struh.
Jedinečné území v trojúhelníku proslulých západočeských lázeňských měst ukrývá mimořádné přírodní bohatství i netušené historické klenoty, které u nás nikde jinde nenajdete. Slavkovský les je krajem rozlehlých lesů a tajuplných rašelinišť, místem vývěrů stovek minerálních pramenů a mofet, územím podivuhodných Mnichovských hadců, mozaikou pestrých mokřadních luk i krajinou údolí řek Teplé a Ohře.
Třeboňsko – krajina zrozená vodou a dotvořená člověkem. K původním lužním lesům, tajemným rašeliništím, nespoutaným meandrujícím řekám, průzračným tůním a písečným dunám v průběhu věků přibyly stříbřité rybníky s dubovými hrázemi, spletitý systém kanálů, ale i louky, pole a pastviny nebo lidská sídla. Vznikla tak malebná kulturní krajina, která si svou výjimečností zaslouží náš respekt, péči a ochranu.
Krajina Žďárských vrchů s mírně se vlnícími hřebeny zalesněných kopců lidi přitahovala od pradávna. Kdysi tu ale rostl divoký prales. Pověsti vypráví o zubrech a vlčích smečkách. Nebyl to kraj ani úrodný, ani jinak bohatý. Současná podoba Žďárských vrchů se zrodila za zvuku úderů seker, pachu kouře z milířů a potu těžké práce na kamenitých polích. Člověk dal zdejší krajině jedinečné kouzlo. Melancholicky drsnou krásu, kterou člověk musí chvíli hledat, ale už na ni nikdy nezapomene.
Příkrý zlomový hřbet okraje hor korunovaný divokými lesy v okolí romantické zříceniny hradu Lichnice. Řeky protékající divokými údolími ve stopách prastarých geologických zlomů. Rašelinné louky s orchidejemi a motýly, výslunné stráně s hořečky a starými sady. Prales Polom s potomky královských jedlí, stopy černých čápů na dně potoků, zahlazované pískem vířeným ploutvemi pstruhů. Dutiny staletých lip a dubů. A lidé, kteří zde žijí a o tento kraj pečují. To všechno a mnohem víc jsou Železné hory.
